MODUL Č. 2b

Jakákoliv spolupráce nebo partnerství, nezáleží na oboru, nemůže fungovat pokud není u účastníků ochota k dojednání dohody, která je dobrovolně spojí při hledání společného řešení. 

K porozumění vztahů mezi aktéry systému spolupráce se mnoho specialistů a výzkumníků opírá o teorii sociálního konstruktivismu: účastníci spolupráce prostřednictvím své interakce dávají smysl svým postřehům, dojmům, zkušenostem a osobním prioritám, které určují jejich otevřenost ke sdílení zdrojů. 

V tomto smyslu je potřeba od začátku podporovat změny ve vnímání, pravidlech a hodnotách aktérů s ohledem na samotný systém spolupráce a na ostatní aktéry prostřednictvím podpory chování příznivého pro spolupráci a posílení důvěry mezi aktéry. 

Na začátku spolupráce budou účastníci sdílet potřebu zlepšit situaci, kterou chtějí změnit, a mnoho změn se bude točit kolem toho, co lze udělat. Nicméně skrytá bude vysoká míra nejistoty a nedůvěry ohledně výsledků, rizik a přínosů spolupráce a chování ostatních. 

V tomto modulu představíme ty faktory, které mohou generovat nejistotu a nestabilitu v rámci společné iniciativy a navrhneme aspekty, které zaručují úspěch dohod o spolupráci. 

1. Počáteční fáze spolupráce: vyhnout se

Je důležité mít na paměti, že v této počáteční fázi spolupráce musí být prokázána produktivita systému spolupráce, a to nejdříve samotným členům. Pokud jde o tento bod, na začátku existují tři situace, kterým je třeba zabránit:

  • „Zapletení se": Nedostatek definic může vyčerpat energii aktérů, kteří podporují spolupráci. Je nezbytné rychle rozvinout společnou, globální a sdílenou vizi o tom, co sjednocuje systém spolupráce a jak je spolupráce organizována.

    „Nejasnost": Nedostatek vedení na setkáních může vést k nejasnosti úmyslů a potřebě dělat všechno, což zabraňuje vizualizaci hmatatelného a krátkodobého produktu spolupráce.

    „Nic se neděje": Je třeba zajistit, aby alespoň jeden účastník systému zaručil neustálou dynamizaci komunikace mezi aktéry spolupráce, dokumentoval pokrok a učil se. Následně tyto poznatky aktivně a neustále využíval na setkáních účastníků spolupráce.

Mnohým problémům odvozených od spolupráce s partnery by se dalo vyhnout správným výběrem partnerů. Některé z obtíží, které by mohly vzniknout a které by měly být zváženy, zahrnují:

V této první fázi a přinejmenším během vyjednávání o struktuře spolupráce může být velmi užitečné zapojit externí poradenský subjekt. Tento subjekt by mohl převzít komunikaci a řízení místo toho, aby tyto činnosti byly vykonávány nějakým partnerem a byla tak způsobena nerovnováha moci v choulostivém okamžiku dohody.

Tyto vlastnosti jsou nejdůležitější pro koordinaci:

Pravděpodobnost úspěchu se zvýší, pokud protagonisté v počáteční fázi také prokáží konstruktivní chování, které podporuje konsolidaci systému spolupráce, charakterizovaného těmito aspekty:

Zpět

Další

TEST

Tento dotazník Vám umožní ohodnotit kompetence získané studiem modulů

NAHORU