SUMMARY REPORT

SOUHRNNÁ ZPRÁVA

Stáhnout Souhrnnou zprávu

Ostatní jazyky

Úvod

Hlavním cílem této souhrnné zprávy je analýza současné úrovně spolupráce mezi podnikateli v zemědělství v partnerských zemích projektu COFARM a Evropské unii. Účelem zprávy je poskytnout informace a zvýšit povědomí o důležitosti spolupráce mezi podnikateli v zemědělství, relevantními zájemci a zúčastněnými stranami.

Přehled činností v rámci spolupráce

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Partnerství mezi farmami je základním typem spolupráce v Irsku. Partnerské rodinné farmy fungují společně jako větší subjekty, jsou spravovány a zůstávají ve vlastnictví spolupracujících rodin. Mohou být v rámci rodiny i mezi rodinami;
Sdílené farmaření zahrnuje dva nezávislé farmářské podniky, které jsou na stejné půdě, aniž by vytvořil partnerství nebo nějakou obchodní firmu a neprobíhají mezi nimi žádné finanční transakce;
Sdílený chov mléčného skotu je v Irsku relativně novým konceptem, který je převzatý z Nového Zélandu. Typicky funguje tak, že vlastník půdy poskytuje půdu, infrastrukturu a část stáda. „Sdílející farmář“ poskytuje manažerské dovednosti, práci a další část stáda skotu. Provozní náklady se rozdělí mezi vlastníka půdy a sdílejícího farmáře podle toho, jakou měrou se každá ze stran podílí na dohodnutém uspořádání. Zisky jsou rozděleny podle dohodnutého podílu;
Smluvní chov je podobně nový koncept v Irsku, který vznikl díky růstu mléčného sektoru a zároveň nedostatku půdy kolem mléčných farem. Chovatel mléčného skotu uzavře smlouvu s jiným farmářem o odchovu jalovic pro obnovu stáda na jeho půdě. Tím uvolní půdu okolo vlastní farmy, kde jsou chovány pouze dojnice;
Pronájem skotu znamená, že chovatel mléčného skotu s přebytkem dobytka pronajme část stáda jinému farmáři. Pronájem může být krátkodobý (1-2 roky) nebo dlouhodobý (4-5 let). Dobytek v krátkodobém pronájmu se vrací zpět majiteli, naproti tomu ten v dlouhodobém se zpravidla nevrací;
Soukromé firmy;
Dlouhodobý pronájem není přímo spoluprací, ale umožňuje nájemci mít jistotu nájmu, takže může investovat do půdy;
Seskupení producentů / odbytová družstva sdružující producenty, kteří se obvykle zabývají produkcí hovězího a jehněčího masa, tzn. družstva, která sdružují farmáře za účelem společného prodeje své produkce zpracovatelům masa. Prodej ve větším množství jim umožňuje dostat lepší cenu. Některá odbytová družstva se zaměřují speciálně na určité plemeno zvířat.
Společný nákup zemědělských vstupů

Spolupráce „Vně farmy“

Prodejní družstva zakládaná z důvodu marketingu a seskupení producentů / odbytová družstva. Některé z nich jsou velmi profesionální, s mezinárodními vazbami.

Další druhy spolupráce

Teagasc (Úřad pro rozvoj zemědělství a potravinářství) se snažila silně podporovat koncepty spolupráce a pomoci se vzory a dohodami. To zahrnovalo sérii videí s případovými studiemi, které propagují dohody o spolupráci. V organizaci Teagasc je vyčleněný specialista pracující na podpoře konceptu spolupráce a na podpoře farmářů v těchto aktivitách. Školení jsou poskytována farmářům a specialistům (např. účetním, advokátům), ale zdroje jsou bohužel omezené.
Macra na Feirme, Organizace irských mladých farmářů má tzv. službu půdní mobility, která podporuje a napomáhá půdní mobilitě, včetně aktivit spolupráce.

Překážky ve spolupráci

Myšlení farmářů;
Vazby k vlastnictví půdy;
Nástupnické/dědické problémy;
Nedostatek informací a rad;
Strach ohledně dotací v rámci nástrojů Společné zemědělské politiky EU;
Obavy ze ztráty kontroly/nejistota;
Nedostatek zkušeností se spoluprací;
Nedostatek podnikatelských dovedností.

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Společné užívání strojů;
Společný nákup materiálu;
Členové Klubu mladých farmářů Asociace soukromého zemědělství si navzájem poskytují stroje, jejich uskladnění a pomoc se sklizní. Pokud je sklizeň ukončena v jižních oblastech díky klimatickým podmínkám, tak farmáři pomáhají svým kolegům na severu.

Spolupráce „Vně farmy“

Sdílené dodávání produktů;
Společný prodej ze dvora (např. farmáři, kteří mají prostředky a prostor pro prodej ze dvora, pomáhají ostatním a prodávají na jednom místě);
Společný prodej produktů se stává populárnějším, např. „bedýnkový prodej“, při kterém si spotřebitelé přímo koupí bednu s produkty od různých farmářů;
Farmářské trhy;
Počet prodejních spoluprací pomalu stoupá, zvláště v mlékárenství, ovocnářství a zelinářství.

Další druhy spolupráce

Spolupráce v ekonomické oblasti;
Podpora politických cílů zemědělců;
Asociací soukromého zemědělství jsou organizovány exkurze, výcvik, školení a mítinky;
Svaz chovatelů ovcí a koz je zapsaným spolkem a zaměřuje se na spolupráci založenou na výměně kontaktů mezi zemědělci, diskuzích o chovatelských problémech, vytváření manuálů o tom, jak pracovat a používat jednotlivá plemena.

Překážky ve spolupráci

Spolupráce mezi zemědělci byla ovlivněna komunistickým režimem (1948-1989). Historické faktory proto mohou hrát roli v tom, že jsou čeští zemědělci opatrní v otázce formální spolupráce. Touha spolupracovat musí vzejít od samotných zemědělců, a pokud by o to projevil snahu stát, tak by to nemuselo být dobře vnímáno.
Spolupráce zemědělců může být citlivým tématem. Pokud chce zemědělec založit novou organizaci, bude to spíše soukromá společnost s ručením omezeným, než spolupráce.

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Víceúčelová zemědělská družstva;
Sdružení pro sdílení strojů;
Zemědělské komunity, které spravují nerozdělenou půdu ke společnému účelu..

Spolupráce „Vně farmy“

Víceúčelová a specializovaná zemědělská družstva (např. pěstování ovoce, lesnictví a mlékařství; chráněné označení původu, tradiční speciality);
Zpracovatelská družstva zejména masa, vína a některých mléčných výrobků.

Další druhy spolupráce

Asociace jsou nejběžnějším způsobem, jakým slovinští farmáři spolupracují, jako Asociace mladých farmářů a Asociace chovatelů zvířat. Hlavním cílem těchto asociací je navazování vztahů, reprezentace zájmů členů a poskytování vzdělání.
Komora pro zemědělství a lesnictví Slovinska, která reprezentuje zájmy slovinského zemědělství, lesnictví a rybářství doma i v zahraničí.

Překážky ve spolupráci

Z historických důvodů někteří zemědělci nedůvěřují vzájemné spolupráci;
Obavy z kompromisů a ztráty individuality.

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Zemědělská asociace pro produkci;
Dodavatelské spolupráce;
Spolupráce pro společné využití půdy (tam, kde výrobní zdroje jako je půda a stroje, jsou vlastněny společně v družstvech);
Družstva s přidruženou výrobou;
Družstva pro společné využití zemědělských strojů;
Pronájmy;
Společná sklizeň;
Zavlažovací komunity;
Skupiny spravující farmy (asociace, kterých účelem je poskytování služeb správy farem).

Spolupráce „Vně farmy“

Zemědělské asociace pro zpracování produktů;
Zemědělské asociace pro společný marketing zemědělských produktů; zemědělské skupiny a organizace producentů (kooperace nebo asociace se specifickým účelem, jako je certifikace původu).

Další druhy spolupráce

Asociace napříč profesemi (vertikální zapojení);
Profesní, odborové organizace a zájmové svazy (např. Svaz zemědělských pracovníků);
Úvěrová družstva (na financování plateb pracovní síly a investic).

Překážky ve spolupráci

Opouštění venkovských oblastí mladými lidmi, které brání možnosti generační obměny;
Nedostatečné odborné vzdělání profesionálních manažerů spolupracujících podniků.

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Sdílení strojů;
Sdílení hnojiva;
Držení společného stáda;
Volná/náhodná spolupráce.

Spolupráce „Vně farmy“

Některé úspěšné marketingové přístupy zahrnující další zpracování.

Překážky ve spolupráci

Specifická situace v oblasti hospodářského nebo podnikatelského rozvoje;
Osobní profil farmářů;
Osobní důvody (přechod od „já“ k „my“);
Nelezení společného základu nebo výchozího bodu;
Procesy generační obměny;
Při přílišném zvětšení se přestanou respektovat individuální zájmy;
Vstup a výstup společníků, spolupracujících členů;
Dosažení shody o kvalitě odvedené práce;
Externí poradenství.

Spolupráce „Uvnitř farmy“

Založení firmy je základní způsob formalizování vztahů mezi členy rodiny;
Malá družstva (3-8 členů), která mají sklon se zaměřovat na činnost spojenou se společnou produkcí;
Družstva s 9 a více členy;
Konsorcia velkého počtu lidí;
V posledních letech bylo založeno mnoho sociálních družstev, která se zaměřují na sociální zemědělství;
Poskytování služeb např. dodávání zemědělských vstupů a poradenské služby. To je většinou řízeno zpracovatelskými společnostmi.

Spolupráce „Vně farmy“

V některých sektorech spolupráce ve skladování a zpracování, např. obilí, olivový olej a ovčí sý;
Nezisková organizace pro řízení produktů chráněných značkou;
Pěstitelské organizace z ovocnářského a zelinářského sektoru, které k tomu byly pobídnuty legislativně skrze Společnou zemědělskou politiku od roku 2001. Ty podporují vyšší kvalitu produktů, a nabádají své členy k přijetí praktik šetrných k životnímu prostředí a pomáhají s distribucí a marketingem produktů.

Další druhy spolupráce

Dočasné asociace, které jsou založeny pro určitý projekt;
Sociální aktivity;
Služby pro farmáře;
Sítě podnikatelů, které jsou novým typem spolupráce uznávaným italskou legislativou. Mohou to být výdělečné nebo neziskové organizace.

Překážky ve spolupráci

Nedostatek manažerských kompetencí;
Problémy s důvěryhodností;
Nedostatek odpovídající legislativy, která by zahrnovala různé druhy spoluprací;
Nedostatek „kultury spolupráce“ mezi farmáři.

Silné stránky, slabé stránky, příležitosti a hrozby pro současnou formu spolupráce

Koncept spolupráce se velmi intenzivně snaží podpořit zemědělské poradenské společnosti;
Uznání ze strany ministerstev zemědělství a potenciál uzavřít dohody o spolupráci;
Zlepšení kvality života a zvýšení příjmů účastníků spolupráce;
Usnadnění růstu a navyšování produkce;
Lepší efektivita a úspory z výroby ve velkém (snížení produkčních nákladů; marketing; distribuce);
Vyšší produktivita i v případě farem, které před začátkem spolupráce upadávaly;
Více možností pro nové zájemce o kariéru v zemědělství;
Předávání zkušeností a vědomostí mezi samostatnými farmáři a/nebo mezi jinými generacemi;
Mnoho nových možností pro kolaboraci;
Zaměření se na pomoc společnosti;
Zlepšení přístupu na trh;
Společné získání vybavení (sdílení zařízení a strojů).

Mnoho farmářů nerozumí dostatečně konceptům spolupráce a potenciálním benefitům;
Stání agentury mají jen omezené zdroje, které mohou pro podporu rozvoje spolupráce využít;
V současnosti existuje pouze málo kooperačních iniciativ, které se odehrávají mimo rodinný kruh;
Negativní pohled farmářů na systém družstevnictví vede k nízké účasti (zejména v bývalých komunistických státech);
Nedostatek ochoty se změnit – tradiční zaměření;
Práce v rámci družstva se obvykle týká pouze malých farmářů, zapomíná se na účast středně velkých a velkých
farmářům;
Pravidla spolupráce nejsou jasně definována – porušení pravidel;
Není možné se shodnout na společných cílech spolupráce;
Omezená legislativa.

Velký potenciál pro budoucí růst;
Vznikají nové stavby;
Spolupráce se dostává za hranici rodiny a čistě ekonomických dohod;
Potenciál se rozvíjet díky politickým pobídkám a opatřením (program rozvoje venkova);
Větší profesionalita (řízení podniku; využívání technologií, včetně digitálních);
Podpora inovací a hledání nových trhů (internacionalizace);
Kolaborace mezi družstvy.

Z tradice vycházející vazby na vlastnictví půdy;
Preference krátkodobých pronájmů;
Úlevy na daních jsou příjemnější v případě pronájmu než při spolupráci;
Statutární a regulační tělesa na nový vývoj reagují pomalu;
Farmáři nejsou ochotní se účastnit nových dohod;
Existují obavy ohledně generační obměny a zájmu nové generace o zemědělství;
Odpor ke smlouvám a oficiálním dohodám;
Nedostatek informací vedoucí k mylným výsledkům;
Nedostatek vzdělání a příležitostí k učení; lepší kvalifikace pro relevantní zájmové skupiny;
Špatný management a negativní pohled na některá družstva, preference soukromých společností;
Nevhodná strategie pro rozvoj venkova;
Nedostatečná účast, důvěra a chuť spolupracovat mezi některými z podnikatelů v zemědělství.

Potřeby pro vzdělávání a navyšování dovedností

Při odlišných typech kooperace, a v různých partnerských zemích, jsou požadavky na vzdělávání a zlepšování dovedností jiné. Farmáři i profesionálové potřebují dodatečné vzdělání, aby mohli pomoci i poradit ostatním. Hlavní oblasti, ve kterých by se farmáři měli vzdělávat, jsou:

Vzdělání ohledně možností a výhod kooperace pro všechny strany, které jsou do spolupráce zapojené, a pro farmáře, kteří o spolupráci uvažují;
Kurzy ohledně typů spolupráce, o požadavcích a povinnostech, které spolupráce vyžaduje – právní znalosti, ekonomická pravidla, finance, administrativa, bezpečnost a ochrana zdraví, marketing, management i technické znalosti;
Pochopení kolaboračních modelů farmaření – zaměření se na to, jak kolaborace funguje v praxi: proč funguje, proč nefunguje, množství a typy dohod o spolupráci. Principy a postupy, které umožňují, aby byla kolaborace úspěšnější.;
Právní a praktické kroky při zakládání dohod o spolupráci;
Efektivní využití času: při práci s ostatními zcela zásadní;
Management financí, výdajů, dlouhodobého rozpočtu a toku peněz;
Vedení a řízení společnosti: pro ty, kteří chtějí hrát v rámci družstva/organizace důležité role;
Podnikatelství: podpora jednotlivců, aby byli schopni založit nové podniky a vytvářeli obchodní příležitosti;
Řízení a podpora vztahů mezi lidmi: jak farmáři, tak i velcí obchodníci a manažeři mají často problémy správně řídit své zaměstnance;
Dovednosti nezbytné pro spolupráci a rozhodování: farmáři obvykle pracují a rozhodují se sami (nebo po poradě s rodinou), a proto potřebují dodatečné vzdělání s ohledem na práci s ostatními a společné rozhodování;
Dovednosti strategicky plánovat;
Schopnosti plánovat generační obměnu;
Schopnosti zvládat stres;
Komunikační dovednosti;
Vzdělání pro efektivnější kooperaci/kolaboraci;
Schopnosti řešit konflikty;
Způsoby, jak zlepšit efektivitu;
Využití technologií pro zlepšení efektivity..

Jedním z náročných úkolů, které doprovází školení farmářů, je ukázat jim výhody dodatečného vzdělání a přesvědčit je, aby se ho zúčastnili. Je potřeba také zmínit, že i když je on-line vzdělání možností s větší flexibilitou, nebude jednoduché k němu farmáře přivést.