Jakákoliv spolupráce nebo partnerství, nezáleží na oboru, nemůže fungovat pokud není u účastníků ochota k dojednání dohody, která je dobrovolně spojí při hledání společného řešení.
K porozumění vztahů mezi aktéry systému spolupráce se mnoho specialistů a výzkumníků opírá o teorii sociálního konstruktivismu: účastníci spolupráce prostřednictvím své interakce dávají smysl svým postřehům, dojmům, zkušenostem a osobním prioritám, které určují jejich otevřenost ke sdílení zdrojů.
V tomto smyslu je potřeba od začátku podporovat změny ve vnímání, pravidlech a hodnotách aktérů s ohledem na samotný systém spolupráce a na ostatní aktéry prostřednictvím podpory chování příznivého pro spolupráci a posílení důvěry mezi aktéry.
Na začátku spolupráce budou účastníci sdílet potřebu zlepšit situaci, kterou chtějí změnit, a mnoho změn se bude točit kolem toho, co lze udělat. Nicméně skrytá bude vysoká míra nejistoty a nedůvěry ohledně výsledků, rizik a přínosů spolupráce a chování ostatních.
V tomto modulu představíme ty faktory, které mohou generovat nejistotu a nestabilitu v rámci společné iniciativy a navrhneme aspekty, které zaručují úspěch dohod o spolupráci.
1. Počáteční fáze spolupráce: vyhnout se
Je důležité mít na paměti, že v této počáteční fázi spolupráce musí být prokázána produktivita systému spolupráce, a to nejdříve samotným členům. Pokud jde o tento bod, na začátku existují tři situace, kterým je třeba zabránit:
• „Nejasnost": Nedostatek vedení na setkáních může vést k nejasnosti úmyslů a potřebě dělat všechno, což zabraňuje vizualizaci hmatatelného a krátkodobého produktu spolupráce.
• „Nic se neděje": Je třeba zajistit, aby alespoň jeden účastník systému zaručil neustálou dynamizaci komunikace mezi aktéry spolupráce, dokumentoval pokrok a učil se. Následně tyto poznatky aktivně a neustále využíval na setkáních účastníků spolupráce.
Mnohým problémům odvozených od spolupráce s partnery by se dalo vyhnout správným výběrem partnerů. Některé z obtíží, které by mohly vzniknout a které by měly být zváženy, zahrnují:
V této první fázi a přinejmenším během vyjednávání o struktuře spolupráce může být velmi užitečné zapojit externí poradenský subjekt. Tento subjekt by mohl převzít komunikaci a řízení místo toho, aby tyto činnosti byly vykonávány nějakým partnerem a byla tak způsobena nerovnováha moci v choulostivém okamžiku dohody.
Tyto vlastnosti jsou nejdůležitější pro koordinaci:
Pravděpodobnost úspěchu se zvýší, pokud protagonisté v počáteční fázi také prokáží konstruktivní chování, které podporuje konsolidaci systému spolupráce, charakterizovaného těmito aspekty:
TEST
Tento dotazník Vám umožní ohodnotit kompetence získané studiem modulů